Výlet za parádním ježděním na Hochficht
Protože je zima a naše chaloupka leží jen 6 kilometrů vzdušnou čarou od vrcholku Hochfichtu, je skoro samozřejmé, že náš nejčastější zimní výlet (mimo návštěvy nedaleké hospůdky pod mostem) je právě na Hochficht. Tento areál pro zimní sporty je pojmenovaný podle nejvyšší hory Hochficht, která měří 1338 m.n.m.
Mapa areálu Hochficht
Dopravit se do arálu lze buď se sněžnicema po svých, na běžkách, nebo asi nejběžnějším, a pro nás i nejčastějším, způsobem - autem. Přímo od chloupky je to cca 24 km, když využijete zkratky na začátku Lichtenbergu, kde se dáte na začátku vesnice u zeleného domu doprava, ušetříte tak 3 kilometry. Co se týče výletu na sněžnicích - ten já mám nejraději, ale jestli máte děti, tak ho pro klid rodinné dovolené moc nedoporučuji, ale pro zajímavost ho v některém z dalších výletů určitě také popíšeme.
Výlet na Hochficht na sněžnicích minulou zimu
Ale teď už k samotném výletu. Je překrásná zimní sobota 9.1.2010 a nám se po včerejším posezení u krbu moc nechtělo z postele a tak jsme se z ní vysoukali až kolem 10:00, což na výlet a utahání na Hochfichtu úplně stačí. Po snídani jsme sedli do auta a vyrazili směr Rakousko přes Zvonkovou, což je nejkratší cesta a měří, jak jsem již výše zmínil, cca 24 kilometrů. Cesta na české straně se táhne Národním parkem Šumava a tudíž se na cestách nesmí solit, tak je to trochu namrzlé, ale o to krásnější je výhled na zasněžené a omrzlé stromy. Kousek před hranicemi doporučuji zastavit v restauraci v klasickém srubu s kachlovými kamny. My se zde stavíme většinou cestou zpět. V Rakousku už bývá cesta krásně upravená a hned za hranicemi je překrásné středisko pro běžkaře s velkým množstvím tras. Ale náš cíl leží cca o 8 km dále, přímo na Hochfichtu. Když přijíždíme do areálu, máme zde několik možností, kde zaparkovat a hlavně - všude zadarmo. Přes týden je zde vždy skoro prázdno a o víkendu to také jde, jenom když je nějaký svátek, tak se může stát, že budete parkovat na spodním parkovišti a od něj to máte cca 200 metrů, což je stále super.
Občas je na parkovišti trochu plno, ale nám to nevadí:-), fotka je z malého záchytného parkoviště nad hlavním parkovištěm
Pohled na část hlavního parkoviště a na nástup na dvojkotvy
Co se týká front na vlecích, je to podobné, jako s parkováním. O svátcích si v nejhorším postojíte do 10 minut. Jinak to tu bývá bez front. Naše nejoblíbenější lanovka je čtyřsedačka hned po pravé straně. Vede přímo na vrchol Hochfichtu a z ní můžete vyrazit do prava po červené sjezdovce, nebo do leva po modré a kdo se nebojí, tak může jet rovnou dolu pod lanovku nebo lesem a užít si parádní freeride. Bohužel je to letos na přírodní sníh zatím skoupé, lesem se moc jezdit nedá, ale za těch pár let, co sem jezdím, je tak málo přírodního sněhu poprvé, tak doufám, že během pár dní to nasněží a my si dáme i freeride.
Letos sněhu mimo sjezdovku opravdu moc není, ale až napadne, tak tu jsou krásné freeridy
Jinak pěkné ježdění pro začátečníky je hned od hlavního parkoviště doleva. Je tam dvojkotva, se kterou když vyjedete nahoru a dáte se zase doleva, sjedete do druhého údolí a tam můžete jezdit dvěma dvoukotvama, nebo další sedačkou. Kopec podél dvojkotvy je dobrý pro začátečníky a kdo si chce zajezdit i černou sjezdovku, tak hurá sedačkou na další kopec, kde je spodní část jedné ze dvou sjezdovek označena za černou, ale nemusíte mít strach nic hrozného to není ☺.
Téměř celý areál focený ze čtyřsedačkové lanovky z druhého údolí
No a abych nezapomněl, v areálu je i dětský vlek – pás, který vede tunelem a na děti nefouká, k tomu je super mírný svah, takže na učení úplná paráda.V areálu jsou ještě další kotvy a jedna čtyřsedačka, která vede na německou stranu kopce, ale tam my moc nejezdíme, nějak nám nepřirostla k srdci, ale za zkoušku určitě stojí, třeba budete mít jiný názor.
V pozadí je vidět dětský vlek - tunel s pásem
No a teď konečně k našemu ježdění. V tu sobou jsme si dali 3x červenou sjezdovku z vrcholu Hochfichtu, zkoušeli jsme řezané oblouky a k tomu mi to nedalo a párkrát jsem si zajel i do lesa a skočil nějakou tu bouli. Snowpark neště nebyl v provozu a hlavně moje slečna vyžaduje pozornost, tak jsem radši poslušně jezdil s ní ☺. Po třech odpočinkových jízdách jsme přejeli na dvojkotvu a vyrazili do hospůdky, kterou uvidíte 50 metrů vpravo nad výstupem z této kotvy.
Dvojkotva vedoucí pod naší oblíbenou hospůdku s knedlíkem
Můžete zde sedět venku na terase a koukat do údolí, nebo využít stylového posezení uvnitř. Kdo se chce bavit, tak je venku i klasický party stan. My jsme ale měli hlad, tak jsem si dali klasický rakouský knedlík s vanilkovým pudinkem a mákem za 4,7 Eur. Úžasné na této hospůdce je, že obsluha mluví i česky a v jídelním lístku je i český překlad.
Další restaurace, tentokrát na vrcholu od čtyřsedačky na německou stranu, také stojí za návštěvu
Český překlad je ale i v hlavní retauraci hned nad parkovištěm, my ale máme radši tu na kopci. Po náramném pozdním obědě jsme si ještě sjeli na druhou dvousedačku a asi 4 krát nebo 5 krát si vyjeli nahoru, a pak už jen nazpět přes údolí dvoukotvou a poslední sjezd k parkovišti a hurá do auta. Cesta domu trvala do půl hodiny a doma na nás čekala vyhřátá chaloupka, tak jsme si zatopili v krbu, udělali cibulák čaje a ……..